Pocit rozmačkanosti

10. října 2015 v 18:56 | ♡ Absolutely not ♡ |  Diary
Zdravím.
Jsem sama, které příjde že je toho na ní moc? Jako po osmačce po mě najednou všichni chtějí, abych věděla jak bych chtěla žít. Neustálé otázky typu: "Kam půjdeš na školu? S tvýma známkama asi na gympl, co?" nebo "Už máš vybranou školu?" nebo dokonce "Proč se koukáš jenom na školy po okolí? Co máš proti intrům?" mě vážně dokáží přivést do stavu kdy stojím, ruce v pěst a opravdu se dřžím, abych nezačala křičet. Neustálé opakování vět "Ještě nevím." nebo "Uvidím až příští rok."mě vážně uvádí v šílenství. Stačí, že jsem z toho sama neštˇastná (neví někdo proč mi klávesnice odmítá psát háčky u písmen která na klávesnici háček nemají, např t nebo d?), a ještě se mě na to všichni ptají. Učitelé, kamarádky, rodiče, rodina, i cizí lidi - aka přátelé mých blízkých, známých... Možná že to berou jako fajn možnost jak začít rozhovor, nebo to opravdu chtějí vědět, to je jedno. Ale mě otázky tohoto typu stále více děsí.

Stále více učiva, otázek, chvil kdy se opravdu musíte soustředit. Ale ten hezkej kluk v lavici před váma si právě pohrábnul vlasy, za oknem řvou prvnáci kterým už skončila škola a v lavici přes uličku pořád něco vykřikuje pár kluků se symptomy CHZNPVD - chorobnou závislostí na propagování vlastní debility. To se pak soustředí opravdu těžko. Když se vinou šíleného rozvrhu vracíte domů za tmy a přiberete si k tomu několik kroužků a zájmových činností, těžko najdete čas něco nafotit, něco přečíst nebo nakreslit. Zkrátka pernamentní pocit rozmačkanosti, pocit že něco nestíháte, pocit že to nedokážete, nebo že do pěti minut usnete.

Stýská se mi po létu a po životě, kdy největší dilema bylo, jestli se mi chce vstávat z teplé deky pro další zmrzlinu. Vážně mám pořád větší a větší pocit, že je prakticky nemožné něco vystudovat a nezbláznit se u toho. A nebo jsem magor já.
Budu ráda když napíšete, zda to máte podobně a tudíž v tom nejsem sama.
S láskou, ♡ Absolutely not ♡

Fotku jsem fotila já, kopírovat se zdrojem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Babette Babette | Web | 10. října 2015 v 19:05 | Reagovat

jsi ve věku, kdy člověk neví, jestli se k tobě má chovat jako k malé nebo velké :D to znám, naštěstí už tohle má za sebou :))

2 Susan♥ Susan♥ | Web | 10. října 2015 v 19:14 | Reagovat

počkaj si na deviatku :D Ja ako deviatačka ešte neviem na akú školu pôjdem na sto percent a či ma tam vôbec zoberú. September bol hrozný čo sa týka tohto. Nestíhala som nič ale teraz sa to už trošku ukludnilo. Našla som si správny režim s ktorým stíham väčšinu vecí. Vždy keď pridem zo školy a viem že sa musím učiť, naučím sa to hneď /teda až keď sa najem a pozriem HIMYM/. Nikdy som sa hneď po škole neučila. Vlastne až teraz som sa tak viac začala učiť. V minulých ročníkoch som sa učila len na poslednú chvíľu a preto som na konci roka bojovala o jednotky. Ale ešte na začiatku roka som si povedala že teraz to tak nebude. Že sa proste musím učiť či sa mi chce alebo nie. Zatiaľ mi to celkom ide. Po učení urobím niečo doma aby sa nepovedalo že nepomáham a potom už buď idem hrať volejbal, vonku s kamarátmi alebo ak je škaredo zašijem sa v izbe a som na mobile/notebooku. :) Zatiaľ som s týmto režimom spokojná :D :D Dúfam že mi to takto vydrží aspoň do polročného vysvedčenia :D

3 ♡ Absolutely not ♡ ♡ Absolutely not ♡ | Web | 10. října 2015 v 19:31 | Reagovat

[2]: Děkuju a držím palce :)

4 Grumpy Grumpy | Web | 10. října 2015 v 21:49 | Reagovat

Jáj, s věkem ti budou postupně přibývat starosti, až budeš na tohle období nakonec s láskou vzpomínat. Vybrat si školu je tvoje rozhodnutí a nikdo ti do toho nemusí kecat nebo tě v tom popohánět, navíc když na to máš ještě víc než rok. Pokud jsi spíš studijní typ, doporučuju gympl, kde máš spoustu času se vyprofilovat. Já jsem si ještě ve čtvrťáku na gymplu nebyla jistá, co chci dělat, a nakonec jsem si vybrala takový VŠ obor, který mě baví a chci se mu věnovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama