Únor 2016

Tužka, která roste

5. února 2016 v 9:57 | ♡ Absolutely not ♡ |  Others
Zdravím.?
Dneska to nebude žádný zamýšecí článek, jen jsem vám chtěla ukázat, na co jsem dnes ráno narazila. Jedná se o výrobek značky Sprout, a jsou jím..... TUŽKY! Ano, asi to zní hloupě, ale není to jen tak ledajaká tužka. Jedná se o ekologické tužky Sprout, které když dopoužíváte, prostě je zasadíte do květináče a vyroste vám bylinka, zelenina nebo květina. Musím říct že při první návštěvě e-shopu jsem myslela, že je koupím všechny :D Hold, probudilo se moje ekologické já. V USA existuje 22 typů tužek, u nás je jich zatím jen polovina (11)
Přemýšlela jsem nad tymijánem, šalvějí a měsíčkem, ale pak jsem si všimla že mají i pomněnku a bylo to jasné. ♥ To je prostě moje kytička. Mamka si vybrala cherry rajče, kopr, levanduli a zelenou papriku :D Tak se to teď doma snažíme zeliminovat na tři balíčky, přece jenom tolik tužek nemůžeme ani dopsat :D Dám vám sem odkaz na e-shop, kde můžete tužky zakoupit (v ČR).

Na YouTube najdete spoustu videí, takže pokud by vás zajímalo víc -> KLIK

Tenhle nápad mě zaujal, hlavně proto, že prostě miluju květiny a tohle je prostě strašně roztomilé :D Momentálně mají na e-shopu (jak už jsem řekla) jedenáct druhů: Cherry rajče, Zelená paprička, Kopr, Koriandr, Máta, Šalvěj, Tymiján, Měsíček, Levandule, Pomněnka, Aksamitnik

A tady je obrázek přímo z e-shopu :) Jenom chci říct, že tenhle článek není žádná placená reklama (proč taky, když blog nikdo nečte :D), spíš jsem chtěla vyjádřit svou podporu dobrému nápadu.


Baví mě žít? (TT)

4. února 2016 v 22:57 | ♡ Absolutely not ♡ |  Diary
Zdravím.
Než se vrhnu na samotný článek, ráda bych poznamenala něco ke své tří měsíční neaktvitě. Jsem zpátky :D Ano, já vím, oznámení jako blázen. Nicméně za tu dobu jsem rozjela spoustu projektů, naplno se věnovala Siru Ferdinandovi a dokončila pololetí se třema dvojkama (tím nemyslím, že bych šla na plastiku třetího prsa a bůhvíjaké úpravy velikosti :D, ale známky).
Dneska jsem zůstala doma, jednak protože jsem byla na pokraji zhroucení se (hold dva týdny přežívat na čtyřech hodinách spánku denně mi nejde) a druhak protože jsem nemocná a ráno jsem nemluvila (hlasivky v háji, příště už se soudkyně Rebarbory účastnit nebudu -jen pro zasvěcené, máme úžasný divadelní kroužek- pozn. ode mě). Někoho by to možná v tomhle období naštvalo, ale já sportovat nesmím a bláto venku mě k focení neinspiruje, takže jsem nemoc brala jako super příležitost se vyspat. Konečně. Odpoledne jsem měla takovou kreativní náladu, a tak jsem ostříhala Ferdinada (je z něj fešák, fakt) a když jsem pořád neměla dost, znovuobjevila jsem tenhle blog.
Nicméně už tenhle článek nechci prodlužovat svými nesmyslnými "zážitky" z dneška a jdeme na článek
_________________________________________________________________________________________________

Baví mě žít?
Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím lidi kteří jen fňukají nad svým osudem, nad svým zkaženým životem. Holky, které se řežou a naříkají nad těžkostí života. Kluky s černými vlasy a tužkou na očích, zpívající o nicotě a tmě, zlu a závisti které nás pohltí. Teenagery stěžující si na malé děti s iPhony a na neschopnost vlastních rodičů vydělat na "jablíčko".

Je ale život vážně tak zlý? Nechci tu citovat Lásku nebeskou, ale jen když vystupujete z vlaku, vidíte tu radost, objímání, zdravení, polibky, smích, rodiče a děti, partnery, přátele, lidi co se mají rádi a jsou šťastní.
Nemyslím si že radost ze života je o světě, ve kterém žijete. Je to o tom jak ho žijete.
A z každého momentu v životě, z každého dne, z každého setkání a zkušenosti přece vyplyne alespoň něco málo dobrého. A když už nic, tak apoň to, že jste ráno otevřeli oči a nadechli se.

Možná to bude znít hloupě od čtrnáctileté holky, která má rodiče, domov, kamarády. Ale mě baví žít, a bavilo by mě to, i kdybych nic neměla. Není krásné se ráno probudit? Otevřít oči s pocitem že se můžete hýbat? Můžete dýchat? Můžete mluvit? Můžete se smát a plakat? Můžete něco změnit (i kdyby to byla jen změna cesty do práce, nasednutí na jinou šalinu)? Není krásné slyšet zpívat ptáky, vidět slunce, mraky, život v trávě a v korunách stromů? Není krásné se zhluboka nadechnout, polít si obličej vodou, šlápnout bosou nohou do trávy? Pocítit pod nohama život, cítit vůni lesa? Není krásné se probudit s pocitem, že někoho máte rádi (i kdyby to měla být jen vaše kočka, nebo třeba Wilson z Trosečníka)? Není krásné se žít?

Já nevím jak vás. Ale mě baví žít.